sobota 28. dubna 2012

Filet z mečouna podle Maurizia Marina







Mečoun
Hladký a proudnicově zašpičatělý ocas mečouna  tvoří pevné svalstvo.Tímto fantastickým dílem přírody se tento druh proslavil hlavně mezi kuchaři-a kvůli němu se ocitl před vyhynutím.Tělo je drsné, ale nemá šupiny. Je to až 455 cm dlouhá a téměř 650 kilogramová ryba žijící v oceánech do hloubky až 800 m. Často vyskakuje nad hladinu. Plave rychlostí až 100 km/h.









Mečoun je ryba velmi bohatá na omega 3 mastné kyseliny. Celkově zároveň obsahuje velmi málo tuků, proto je vhodná i pro dietní pokrmy. Doporučená příprava je velmi krátká,  aby maso zůstalo šťavnaté.


Inspiroval nás recept italského šéfkuchaře a restauratéra Maurizia Marina, pocházejícího ze Sicílie. Vařil v několika evropských metropolích a po roce 1989 se natrvalo usadil v ČR. Ve svých pražských restauracích hostil mj. dalajlámu, Monicu Bellucci či Alaina Delona.


Ingredience:
1 filet mečouna
stroužek česneku
3 g oregána
citron
olivový olej
Přikládáme videonávod s komentářem právě šéfkuchaře Maurizia Marina.

Jak připravit filet z mečouna podle Maurizia Marina


Přejeme dobrou chuť. Recept je vynikající.
foto: Boris Stojanov
Autor článku: Marcela Borýsková

středa 25. dubna 2012

Losos marinovaný v omáčce Teriyaki


foto: Boris Stojanov


Teriyaki marináda - základem je přírodně fermentovaná sójová omáčka, jejíž chuť je pro potřeby marinování zvýrazněna směsí koření (česnek, cibule, zázvor, víno a chilli). Marinováním je maso hloubkově ochuceno a zjemněno před tepelnou úpravou. Při použití Teriyaki marinády, již není nutné používat žádná další ochucovadla, jídlo je ochuceno přírodní a zdravou cestou. 













Ingredience:
4 filety lososa bez kůže o váze cca 150 g
Marináda
1 dl marinády teriyaki
1 dl oleje
1 polévková lžíce ústřicové omáčky

Filety přelijte marinádou a nechce marinovat
2 - 3 hodiny.
Rybu po vyjmutí z marinády osušte a grilujte asi 1 - 2 minuty z každé strany. 
Losos chutná nejlépe, pokud je ve středu lehce růžový.
Salsa confetti
2 rajčata
1 žlutá paprika
1/2 okurky
1 polévk. lžíce nasekaného
koriandru nebo petrželky
2 polévk. lžíce olivového oleje
1 polévková lžíce čerstvě
vymačkané citronové šťávy
sůl, pepř

Celý pokrm servírujte samostatně se salsou nebo s jakoukoliv běžnou přílohou. 





Autor článku: Marcela Borýsková

Co pít k ústřicím


CO PÍT K ÚSTŘICÍM? 

pŘEVZATO Z WWW.GASTROPROFESOR.CZ

Víno a mlž
Že každému chutná něco jiného, netřeba zdůrazňovat. Nesmyslné by samozřejmě bylo nutit komukoliv určitý vkus při pití vína k ústřicím. Mohutné červené si k této čerstvé mořské delikatese dá asi málokdo, nicméně doporučení odborníků se do značné míry liší. Největší spor se v případě ústřic asi vede o to, zda se k nim hodí či nehodí šampaňské. Někdo je považuje za ideálního společníka, jiní tvrdí, že obě speciality mají společnou jen vysokou cenu.
Gastronomie - Ústřice


Jiří Touš, Chevalier du Tastevin, znalec francouzského vína, šampaňské k ústřicím odmítá a čtenářům BarLife doporučuje:

Jsou-li ústřice podávány otevřené v lasturách, což je nejčastější způsob, nalévá se bílé, velmi suché a vždy lehké víno, např. z oblasti řeky Loiry, nejlépe Gros Plant, Muscadet, Sancerre. Stejně dobré je burgundské Chablis nebo i Sauvignon z Bordeaux. Kyselinka těchto vín nahrazuje citron, který je však možno nakrájený na osminky samozřejmě rovněž podávat.
Pokud se k ústřicím servíruje jemně nasekaná cibulka šalotka s octem, není výběr vína nikterak jednoduchý. Ocet přehluší chuť většiny vín a do jisté míry i samotných ústřic. Doporučoval bych lehké ovocné červené, jako je Gamay de Touraine s mírnou tříslovinou. Toto červené maličko vychlaďte na 12 – 14 stupňů.
Gratinované, tepelně zpracované ústřice, u nichž převažují jemné, až nasládlé tóny šodó, potřebují elegantní, bohaté bílé víno, jako je Pouilly sur Loire anebo alsaský Riesling Grand Cru.
Helena Baker, známá česká enoložka, degustátorka, autorka publikací o vínech a členka řádu rytířů Chevaliers du Cléray, je zastánkyní přátelství delikátních mlžů s ušlechtilými bublinkami a pro BarLife poznamenala:
Svět je moje ústřice… Anglické pořekadlo ‚the world is my oyster‘ si připomenu vždy při konzumaci ústřic zapíjených tzv. ústřicovým vínem, což se dá nazvat sňatkem požehnaným přímo v nebi. Přirozeným doprovodem k těmto darům moře, převážně pocházejících od pobřeží Normandie, Bretagne a Charente, je víno, které má svoji provenienci na území delty řeky Loiry – Muscadet.
Vinařská oblast poblíž Atlantiku kraje Muscadet (nazývaná podle svého unikátního famózního vína) neboli Pays Nantais nese název od svého hlavního města Nantes a těší se mírnému podnebí s vzácnými mrazíky. Spolu s regionem Champagne má v létě nejméně sluníčka z celé Francie a dává proto velmi suchá bílá vína, která jdou ruku v ruce s regionální kuchyní založenou na mořských plodech.
Odrůda Muscadet je tzv. bête noire v anonymních degustacích. Dává velmi suchá, téměř „slaná“ vína s výraznou ovocitostí připomínající zelená jablka odrůdy Granny Smith. Na patře působí šťavnatě, díky vyššímu obsahu kyselin, může být i mírně perlivé – pétillant, což mu dodává svěžest, a komplexní, zejména jedná-li se o víno, které vyzrávalo na odumřelých kvasinkách – tzv. metodou sur lie.
Je také nutno podotktnout, že Muscadet nemá vůbec nic společného s odrůdou Muškát, jak se mnoho lidí často mylně domnívá. Zaslechla jsem jednou v jedné přední pražské restauraci jak se klient ptal obsluhujícího personálu, zda-li by mu k rybě na smetanové omáčce na normandský způsob doporučil víno Muscadet. Odpověď zněla: „Ne, to je sladký Muškát a to se k rybě nehodí.“ Právě naopak!


Gastronomie - Ústřice


Jinými tradičními ‚ústřicovými‘ víny jsou klasické Chablis a Champagne. Obě mají stejný kouzelný efekt v doprovodu čerstvých ústřic pokropených několika kapkami citronové šťávy. Také Sherry, zejména Fino Manzanilla, které má svůj původ v přímořském městě Sanlúcar de Barrameda (poblíž delty řeky Guadalquivir v Andalusii v jihozápadním Španělsku), odkud získává svůj typický ‚slaný‘ nádech, je božská kombinace. Gin, irská whiskey či skotská whisky nebo černé pivo typu stout jsou také vhodným doprovodem k ústřicím, zejména na protější straně průlivu La Manche. Právě tmavě sametový Guinness zanechává na patře úžasnou chuť kontrastně světlých ústřic!
A ještě stručně zalovme v odborných publikacích nejuznávanějších světových expertů:

• Hugh Johnson k syrovým ústřicím nejraději pije šampaňské, Chablis Premier Cru, Muscadet, bílé Graves, Sancerre. Anebo Guinness… K tepelně zpracovaným pak kromě šampaňského i Puligny-Montrachet anebo Chardonnay z Nového světa.

• Robert Joseph rovněž patří do tábora příznivců šampaňského k ústřicím. Kromě něj doporučuje Chablis či jakékoli kvalitní suché bílé.

• Oz Clarke šampaňské k ústřicím nedoporučuje. Za ideální považuje Chablis. Jeho tajným tipem je kalifornské červené Pinot Noir ze Santa Maria Valley: „Divná, ale božská alternativa!“ píše. Nic se ale prý nevyrovná pintě Guinnesse.

Podivné spojenectví ústřic a stoutu
Novely Charlese Dickense jsou plné londýnských gentlemanů pojídajících ústřice, jež zapíjejí stoutem. Podivuhodnou kombinaci ale podle všeho objevili mnohem chudší společenské vrstvy. Dnes cenově stěží dostupné ústřice kdysi bývaly pokrmem chudých – jednoduše se ulouply z mořského útesu a začerstva pozřely spolu s dobrou pintou piva. Netučný, přitom výživný a svého času velmi oblíbený oběd.
Ústřice nemají jemnou chuť, jsou výrazné (buď je milujete, nebo nesnášíte). To samé platí pro stouty. Spolu vytvářejí vzácné souznění kontrastních chutí – hořký, „roastovaný“ stout proti řízné, slané chuti a sukulentní textuře ústřice. K divokým ústřicím se nejvíce hodí méně robustní stout, pěstěný typ pacifik vyžaduje plný stout, typicky Guinness.

Ústřičný stout
Stouty se dokonce vaří s ústřičnou příchutí. Dnes už jde sice o raritu, ještě před padesáti lety se ale nabízely hlavně v Británii poměrně běžně. Výrobní postupy se dost lišily a pivovarníci je tajili. Má se za to, že v některých pivovarech přidávali do piva v určitém stadiu prázdné schránky od ústřic. Pivovarům se také prodával jakýsi ‚polotovar‘ s názvem ‚oyster esence‘. Jiné zdroje hovoří o přidávání přírodní šťávy z ústřic do piva.
Za nejzdařilejší dosud existující ústřičný stout je označován dublinský The Porter House Oyster Stout. Porter House je mikropivovar s možná jediným pubem v Dublinu, kde nečepují Guinness. Mají tu jen své vlastní značky včetně té, o níž tvrdí, že ji vyrábějí „s čerstvými ústřicemi“ – tedy že součástí výrobního procesu jsou skutečně ústřice, žádné ‚esence‘ či náhražky.
Možná se setkáte i s Marston’s Oyster Stout, se Swales Whistable Oyster Stout či s nějakým dalším. Ve vyjmenovaných případech ale jde o stouty vyráběné speciálně jako příloha k ústřicím; nic ‚ústřičného‘ v nich samotných ale není.

 Autor: Václav Sochor

Jak se konzumují ústřice

Potvory z moře vytažené


O ústřicích
Jednu věc mají ryby, kaviár a mořské plody společnou, a to vysoký obsah zinku. Zinek povzbuzuje produkci testosteronu. A právě tento mužský pohlavní hormon zodpovídá za kvalitu mužské potence. Bezkonkurenčně největší množství zinku pak obsahují ústřice.
foto: Boris Stojanov
Jak připravit ústřice?
Nejčastěji se tato pochoutka konzumuje syrová, čerstvě otevřená, a to znamená živá. Ústřice se podávají uzavřené, nebo otevřené obsluhou restaurace těsně před podáváním. Servírují se na tácu s drceným ledem, nesmí chybět citronová, nebo limetková šťáva. Někdo dá jako doplňkové chuti přednost křenu, chilli, nebo tabasku. K této delikatese se podává bílá bageta, někdy pomazaná máslem, a chybět nesmí kvalitní bílé víno na zapití. Co se týče samotné konzumace, ta je trochu složitější. V dobré restauraci vám ústřice otevřou a oddělí od skořápky. Pak stačí jen vysrknout celý obsah, popřípadě pomocí vidličky vyndat masí. Zarytí odpůrci syrových ústřic nemusí věšet hlavu. Tato delikatesa se dá i vařit, marinovat, smažit a jakkoli kuchyňsky upravovat.
Autor článku: Marcela Borýsková

úterý 24. dubna 2012

Zapečený okouník nilský s pórkem

Dnes jsem měl chuť na zapečenou rybu, Přepadly mě vzpomínky na klasickou zapečenou tresku a rozhodl jsem se, že si vymyslím něco svého, z ingrediencí, které mám rád!
Recept je tak trochu univerzální, takže jej lze doplnit, obměnit, vylepšit...

Můj pohled padl na nádherně červeně zbarvená filátka okouna nilského. Dospělý jedinec může vážit až 200kg, takže mne otázka, zda-li chci celé filátko, trochu zarazila! Ale celá očištěná půlka měla necelých půl kila, což je pro dva tak akorát.
Takže zde je můj dnes vymyšlený a vyzkoušený recept!




 Budete potřebovat:                            
1/2 kg okouna nilského
mořskou sůl
celý, pětibarevný pepř
1/2 citronu
olivový olej
máslo
1 pórek
3 jarní cibulky
2 - 3 lžičky ostřejšího kari
špetku mletého čili
4 vejce
1dl smetany na šlehání
Příloha:
ideální jsou nakrájené nové brambory, uvařené ve slupce a poté zamíchané s kouskem másla a nasekanou petrželkou



Postup: 
Brambory opláchneme, rozkrájíme a dáme vařit v osolené vodě.
Filet okouna opláchneme, osušíme a nakrájíme na 4ks. V hmoždíři (mlýnku) roztlučeme mořskou sůl s pětibarevným pepřem a rybu okořeníme, pokapeme citronem, pomažeme olivovým olejem a necháme odstát, než se nám uvaří brambory.
Brambory slijeme, přidáme posekanou pažitku a pár plátků másla. Přiklopíme pokličkou a vše krouživým pohybem opatrně promícháme. Dáme stranou a necháme chutě hezky promísit.
Rozehřejeme pánev cca na 160st, dáme trochu oleje (pozor! rychle se přepaluje!) a rychle opečeme rozkrájenou rybu po obou stranách. Odstavíme pánev a rybu naskládáme do zapékací mísy, nebo do jiné nádoby k tomu vhodné - pánev, nebo plech buď s nepřilnavým povrchem, nebo lehce vymazat, aby se jídlo nepřichytilo.
Pór a cibulky nakrájíme na hrubší kusy a lehce orestujeme na oleji po rybě. Přidámě kari a čili, promísíme s pórkem a odstavíme. Poté přidáme silnější plátek másla, které vmícháme do teplé směsi. Jakmile se máslo natáhne do pórku, navršíme na připravenou rybu a necháme chvilku prolnout chutě.
Troubu rozehřejeme na 200 - 230st a vložíme do ní rybu s navršeným pórkem. Prohřejeme až se začne ryba péci a zalijeme vejci rozšlehanými se smetanou. Stáhneme teplotu asi na 180st a zapečeme.
Po vyjmutí z trouby necháme cca 10min odpočinout a můžeme servírovat!
Na ozdobu i jako doplněk se hodí rozkrájená cherry rajčátka.
Dobrou chuť a napište, jak se vám to povedlo a jak vám to chutnalo!

foto: Boris Stojanov
Autor článku: Boris Stojanov

Hustá polévka z norského lososa s krevetami

foto: Boris Stojanov


Rychlá a vynikající polévka


Ingredience (2 porce)

300 g lososa
3 dl vody
1 kostka kuřecího bujónu
1 zakysaná smetana
rajčata
bazalka
hrst krevet
2 dl sklenička hrášku
2 dl sklenička babykarotky
sůl
bílý pepř

Příprava

Zbavte rybu kůže a nakrájejte filety z lososa na malé kousky.
Svařte vodu s kysanou smetanou, přidejte bujónovou kostku a nechte chvíli povařit.
Mezitím si na pánvi opečte kousky lososa, krevety, hrášek a karotku a bazalku,osolte a opepřete.
Přidejte opečenou směs do polévky a nechte mírně vařit několik minut a dochuťte.
Podávejte s chlebem, ciabatou nebo jiným čerstvým pečivem.



Autor článku: Marcela Borýsková

sobota 21. dubna 2012

Voňavý pstruh

                                                           
                                                            


O pstruzích
Pstruh duhový je rybka,  jejímž původním areálem rozšíření je severní Tichomoří od Kalifornie přes Britskou Kolumbii a Aljašku až na Kamčatku.
Rozpoznat pstruha duhového od ostatních lososovitých ryb není těžké. Jeho tělo má našedlou nebo stříbřitou barvu se silným vodorovným narůžovělým pruhem na bocích. Drobné tmavé tečky pokrývají celé tělo a na rozdíl od jiných lososovitých ryb jsou ve velkém počtu i na ocasní a hřbetní ploutvi, i na tukové ploutvičce. Ve zbarvení a proporcích těla jsou značné rozdíly dané lokalitou, podmínkami chovu a konkrétní chovnou linií. Můžeme tak najít pstruhy štíhlé i nestvůrně zavalité, někdy jen s torzy ploutví. U barvy kolísá hlavně celková intenzita zbarvení od stříbřitých až po úplně tmavé. 
Náš pstruh žil v Grafensteinu u řeky Drávy, kde je velká chovná stanice a jak vidíte na fotografii, je pravým představitelem tohoto druhu – jeho růžová linie se krásně táhla po celém těle.
Ingredience:
2 pstruzi
2 stroužky česneku
hrstka bylinek - bazalka, rozmarýn
1 malá feferonka
1 lžíce olivového oleje
sůl
hladká mouka na obalení (s trochou pepře)

Pstruh je velmi nenáročný na přípravu a tak vám práce s ním nezabere ani půl hodiny a výsledek je vždy dokonalý.
My jsme dnes měli chuť na něco výraznějšího. K pstruhovi se prostě hodí kdejaké koření, co vám zrovna padne do ruky. Kmínem, pepřem, oreganem počínaje a bylinkami konče.

neděle 15. dubna 2012

Ropušnice v bramborové postýlce


Stále experimentujeme!

Po 250 milionů let starém jeseterovi se pod náš drobnohled dostala ropušnice obecná, která dle její bojovné výbavy nebude o moc mladší než jeseter. Když jsem tuto rybu viděla poprvé, myslela jsem si, že utekla z filmu Karla Zemana Cesta do pravěku. Její pancéřování, ohnivá barva a pilovité zuby budí opravdu respekt. A jak už to v životě bývá, drsná slupka sladké jádro skrývá a toto stoprocentně platí pro tuto rybu. 



A tak jsme sáhli hodně hluboko do naší odvahy a i přes všechno, co se o ní říká se pokusili s touto potvorou porovnat. Už při kuchání mne překvapila jedna zvláštní věc. Až jsem se polekala, že jsem nedávala pozor a praskla mi žluč. 

V břišní dutině má totiž ropušnice černou blánu a pod ní se skrývá bělostné
masíčko, jak vidíte na obrázku.            

Také si dávejte velký pozor, kde jí uchopíte. Má oválné ze stran zploštělé tělo, s velkou mohutnou opancéřovanou hlavou. Já si pozor nedávala, vzala jí za hlavu a vzhledem k tomu, že ryba má i po celém těle zkostnatělé výrůstky, jsem si jeden takový vrazila do prstu a modlila se, aby se mi to nepodebralo.. Podebralo.. do druhého dne jsem měla prst oteklý, ale naštěstí stačilo ránu otevřít a postříkat desinfekcí. Byť ostny této rybu obsahují v malém množství jedovatých látek, nejsou v žádném případě pro člověka nebezpečné. Efekt mého poranění byl stejný, jako když v moři šlápnete na ježka.Určitě trocha opatrnosti je nutná a váš zájem o tuto rybu by díky tomu neměl polevit.








Ropušnice v bramborové postýlce


Ingredience
1 kg ropušnice
3-4 lžíce citronové šťávy
1 lžíce koření na mořské ryby
1 kg brambor
200 g čerstvé červené papriky
100 g cibule
100 g zelených oliv
100 ml olivového oleje
200 ml Vody na podlití
3 Stroužky česneku
Pár snítek bazalky a rozmarýnuRybě odstraníme šupiny. Jak?.. vzala jsem lžíci, obrátila jí proti směru šupin a oškrabala. Jde to velmi 
dobře. Pokud toto uděláte v dřezu s napuštěnou vodou, šupiny se nerozletí po celé kuchyni. To platí pro všechny ryby. Pak rybě nařežeme po obou stranách zářezy. To proto, abychom do nich mohli vetřít směs z olivového oleje, soli, koření,česneku, bylinek a citrónu. Nejlépe se vše dělá v keramickém 
hmoždíři - nalejeme do něj olej, citron, rozmačkáme česnek, vložíme čerstvé bylinky, sůl a koření a vše pomačkáme, promísíme - nepotřebujeme z toho udělat kaši, ale jen chceme, aby se vůně smísily. 
Natřeme na rybu. Necháme jí v tomto "kabátku" asi tak 20 minut. 


Věřte, že na tu lahůdku dlouho nezapomenete.
Nikdy bychom podobnou rybu zřejmě díky předsudkům neochutnali.
Ale už při fotografování jsme zjistili, že ona není vůbec ošklivá. Měla nádhernou lososovou barvu, a její prehistorický vzhled je prostě zajímavý.
Postup 
Mezitím si oloupeme a nakrájíme brambory na menší kousky, nakrájíme papriku, cibuli, olivy a pak vše vložíme do olejem vymazané nádoby i s rybou.
Pak už jen vnímáme tu vůni, která se line 40 minut z trouby, vyhřáté na 200 stupňů.

A ten konečný výsledek, ta nádherná chuť, která vznikla smísením všech ingrediencí nás přesvědčila o tom, že se musíme o tento vynikající recept podělit. Tato ryba nebyla na našem stole určitě naposledy.Chuť a struktura masa byla natolik vynikající, že se dostala mezi favority naší rybí kuchyně.
foto: Marcela Borýsková & Boris Stojanov
Autoři článku: Marcela Borýsková a Boris Stojanov

středa 11. dubna 2012

Francouzská vína

Vína z Provence

Historicky je Provence nejstarší vinařskou oblastí Francie. Samozřejmě že kouzlo ušlechtilé révy i zde znali již Galové, ale první vinice v této oblasti založili Řekové, a to v bezprostřední blízkosti svých jihofrancouzských kolonií. Po Řecích proslavili oblast Římané. Místní mniši poté vylepšili vinohradnické a vinařské metody. Po Velké francouzské revoluci provensálská vína jaksi upadla v nemilost. Na oblibě získala až ve druhé polovině 20. století.
Vinařská oblast Provence se rozkládá na ohromné ploše, od Nice az po Arles. Není proto divu, že se zdejší vína tolik odlišují co do barvy, vůně i chuti. Vinice leží často daleko od sebe, což s sebou přináší mnoho práce navíc.
Stejně jako na jihu Francie se také v Provence používá velký počet odrůd vinné révy, celkem okolo 20. Pro červená a růžová vína to jsou odrůdy Carignan, Cinsault, Grenache noir, Mourvédre, Cabernet Sauvignon, Syrah a další méně známé odrůdy. Pro vína bílá se pužívají Ugni blanc, Clairette, Rolle a Semillon občas doplněné o Chardonnay, Grenache blanc, Picpoul, Sauvignon blanc a Muscat. (převzato z www.palac.vina.cz)





foto: Boris Stojanov

Šašlik z jesetera



EXPERIMENTUJTE!!!
Opusťte zažité recepty a zkoušejte nové věci i v jídle. Máte jedinečnou možnost díky čerstvým rybám z Holešovic.
Rybí maso je vysoce hodnotná potravina, která poskytuje organismu stavební materiál, energii a ochranné látky.
Po vhodné tepelné úpravě je lehce stravitelné.
Je dietní potravinou, zejména pro ty, kteří trpí kornatěním cév a dnou.
Co zhruba obsahují - hodnoty se liší podle druhu ryby:
Bílkoviny 17 – 20 %
Tuky až 25 % - úhoř
Cukry
Voda cca 75 %
Minerální látky – sodík, vápník, fosfor, jód
Vitamíny – A, B1, B2
Co je důležité vědět?.. čerstvá ryba se má jíst čerstvá. Nezamrazovat, nenechávat dlouho v lednici. Díky vodě v rybě se rychle kazí.




Dnes jsme se vrhli na jesetera.
Tyto krásné prehistorické ryby patří hned po žralocích mezi nejstarší druhy ryb. Jejich stáří se odhaduje na 250 milionů let.Všichni ho známe v souvislosti s kaviárem. Po vyze velké je tento druh nejcennějším jeseterem s vysokou kvalitou masa a kaviáru, což z něj udělalo ohrožený druh. Jeseter se dokonce vyskytoval až do roku 1917 v Čechách!!!  Ve slovenském úseku Dunaje se tento druh ojediněle vyskytuje, na dolním toku je ještě relativně hojný – pokud se to vůbec dá o některém druhu jesetera prohlásit. Jeseter ruský je ryba původem z Kaspického a Černého moře a může se vyskytovat i ve zmiňovaném Dunaji. Náš jeseter byl odloven  v Rakousku - Korutanech, v řece Drávě, která je pravým přítokem Dunaje.
Maso jesetera má krásnou konzistenci a i kůže je na pohled krásná. Je totiž bílo-šedo-černá, jak vidíte na našich obrázcích. Je to radost s takovou rybou pracovat.



Zabrousili jsme i do neznámé kuchyně. Pokusili jsme se připravit jesetera podle ázerbájdžánského receptu.